V tomto historickém okamžiku se mi nedostává slov, mé oči jsou zaroseny a jen ztěžka rozeznávají písmenka na klávesnici. Odpusťe nyní, že snad zanesu sem trochu patosu.

Vždyť tomu není tak dávno, kdy se započala existence těchto stránek (bylo to na začátku roku 2003). A není to ani tak dávno, kdy někteří z nás poprvé usedli k počítači a začali objevovat kouzla i nástrahy říše zvané Internet. A není to ani tak dávno, kdy se mnozí z nás poprvé zúčastnili výpravy nebo schůzky s oddílem, mající tak prapodivný název Lumturo. A koneckonců to není až tak dávno, kdy tento oddíl začal vůbec existovat, i když nějaké ty křížky na krku už přece jen má, o čtyři více než pisatel těchto řádků (což ovšem neznamená, že to není až směšně málo). A je to vlastně všechno podivná souhra okolností, či snad řízení Prozřetelnosti, které Tě přivedlo právě sem, vážený čtenáři, a nechává Tě nahlédnout do tajů a událostí, které hýbou jedním skautským oddílem a jeho prostřednictvím také více či méně i životy jeho členů… Vždyť oddíl sám je jen prázdný pojem, který bez lidí, kteří pojmu dávají význam, vůbec nic neznamená… Tak jako tyto nové stránky se bez čtenářů i přispěvatelů snadno stanou jen prázdným mementem, bezduchou prezentací, jakými je internet zaplavován neustále…

Přeji tedy sobě i Vám, ať se tyto webové stránky stávají Majákem na internetu nejen pro všechny čistokrevné Lumturáky, ale i pro náhodné bloumače a sváteční návštěvníky. A ať jejich jasná záře prozáří dnes naše tváře… aniž bychom si zkazili oči pravidelným zíráním do monitoru.

Dosti bylo patosu, důkladně si stránky prostudujte a nezapomeňte je čas od času něčím výživným přiživit, ať nám nepojdou…

A na závěr se sluší poděkovat všem, kteří spuštění nového webu umožnili, zejména pak slovutné firmě NETservis a jejím pracovníkům v čele s panem Jiřím Ptáčkem, který je v našem oddíle chvalně znám a důvěrně oslovován jako Jirka Ptáček. Takže, díky.

S.